Ať už si o koronaviru každý myslí své, nic na tom nezmění fakt, že jim byly poznamenány všechny naše životy. Osobně jsem utrpěla největší ztrátu nemožností vycestovat do zahraničí. Cestování je totiž droga, kterou už druhým rokem postrádám. O to víc si užívám příběhy odehrávající se v cizím prostředí, vyprávějící o zcela odlišném životě, kultuře a mentalitě. A přesně takovým případem byla i kniha z edice Romantické útěky od Julie Caplin – Čajovna v Tokiu.
Ačkoliv se považuji za celkem „zdatného“ cestovatele a dovolenkáře, přiznám se, že mě vždycky víc táhla Afrika než ostatní světadíly. Nicméně Japonsko je země, která mě rovněž fascinuje svým netypickým charakterem. Nikdy jsem tam nebyla, ale po přečtení této knihy bych vlastně mohla tvrdit pravý opak. Vyprávění bylo totiž natolik poutavé a „vtahující“, že jsem si sama připadala, jako bych kráčela po ulicích tohoto pulzujícího velkoměsta po boku hlavní hrdinky Fiony a na vlastní kůži zažívala to, co ona tak procítěně popisuje.
Romantika, láska, přátelství – nic z toho nemůže v této „slaďoučké“ sérii chybět. Ač se jedná o „laskavé“ čtení, nepřipadalo mi nijak zvlášť přehnané, strojené, nepřirozené. Jo, tento příběh se klidně mohl stát. Příběh je pro čtenáře sice lehce předvídatelný, ale natolik bezprostřední, že oči v sloup určitě obracet nebudete. Z knihy vyzařuje absolutně pozitivní nálada, hned dostanete chuť někam vyrazit. Já si pro nás chtivé moc přeji, ať už jsou hranice otevřeny bez žádných omezení, abychom si radost z cestování mohli užívat opět plnými a ničím nerušenými doušky, protože neznám nic krásnějšího, než poznávat dříve nepoznané… Rozhodně to není poslední kniha, kterou od této šikovné autorku čtu.Autor: Denisa Šimíčková






