Přiznávám, že když jsem poprvé online viděla obálku knihy Gottwaldova mumie, nevěděla jsem, zda tentokrát Lucie Hlavinková cílí na děti, anebo dospělé. Píše totiž pro různé věkové kategorie. Četla jsem sice zatím jen její román Pravda nebyla k dostání, ale styl této autorky se mi líbil a její zbývající knihy pro dospělé mám na seznamu. Zaměřuje se totiž mimo jiné na období poválečných československých dějin, a to vzbuzuje můj zájem. Jak mohou čtenáři tušit, i Gottwaldova mumie se odehrává v tomto období. Pro mě to byla výprava do historie 20. století na našem území. Do období, které nebylo zase tak dávno, ale ve školách jsme se o něm učili minimálně, protože na něj už nezbyl čas, a vědomosti se tak scvrkly do základu. Cítím proto ostudu, že jsem se až z beletrie dozvěděla, že Klement Gottwald měl své mauzoleum, kde po své smrti dlel nabalzamovaný téměř deset let. I v tomhle stavu měl kolem sebe cca stovku pracovníků, kteří ho doslova obskakovali a zajišťovali mu víc než perfektní podmínky. Zkrátka – komunistický bizárek, o který bych byla ochuzena, kdybych nesáhla po Gottwaldově mumii. Hlavinková si nastudovala reálie, ale fakta konzultovala i s historiky, a i proto může být tento román pro dospělé do jisté míry vzdělávací. A přesně tohle mě baví, navíc ve spojení s velkými lidskými dramaty.
Ve středu dění je mladá vdova Iška, která díky svému vysoce postavenému strýci získá „prestižní“ práci – uklízí v Mauzoleu Klementa Gottwalda na pražském Vítkově. Do velkoměsta se z vesnice přesunula jen kvůli tomu, aby mohla svému malému handicapovanému synovi zajistit lepší péči. A i to ji dostává do svízelných rodinných kleští, z nichž se potřebuje vymanit. V tomto neutěšeném světě se snaží najít pevný bod: ať už člověka, o kterého se může opřít za všech situací, anebo alespoň blízké přátelství. Obojí je ale křehké.
Líbí se mi, že na tak malém prostoru (kniha je doopravdy útlá) autorka pracuje s různorodými postavami a přibližuje nám tak lépe danou dobu – vystupují zde jak zarytí komunisté, tak ti, kdo režimu neholdují a jaké to na ně mělo dopady.
Situaci v mauzoleu vykresluje Hlavinková dokonale – dnes už na paranoiu, která vládla ohledně údržby těla prvního dělnického prezidenta, můžeme hledět s úsměvem, ale kdysi za malinké chyby padaly hlavy. U veřejnosti panuje dusno a strach a proti režimu si mohou lidé jen špitat, a to jen s těmi, u nichž jsou si jisti, že jsou na stejné vlně.
Iška (a ještě několik dalších postav) jsou světlým bodem této doby a zajišťují hřejivou část tohoto příběhu a lidskost, což je v kontrastu s chladným přístupem režimu.
Gottwaldova mumie je skvělé čtení, které doporučím všem, i středoškolákům. Zejména pak těm lidem, kteří si myslí, že svoboda je přirozená věc a nemůžeme o ni přijít.
Recenzentka Radka
