Jana je velmi pohledná žena, plachá, a přitom vyzařuje silnou vnitřní energií, z které chlapi doslova šílí. Je to Matinova citlivost, co jí na něm imponuje, s něčím podobným se do té doby u žádného jiného kluka nesetkala.
Jenže je tu zádrhel. Jana nastupuje jako češtinářka na gymnáziu, kde do posledního ročníku dochází právě Martin. Učitelka a žák. Co to pro ně bude znamenat?
„Láska umí překonat všechny vzdálenosti světa. I smrt.“ – citace z knihy, str. 347 –
Patrik Hartl mě dosud nikdy nezklamal a u jeho nového románu Manželství jsem se opět bavila i pořádně rozčílila. Zprvu jsem sice měla pocit, že čtu spíše nějaké romantické young adult, ale později se to rozjelo strhujícím spádem, střemhlav dolů a zase nahoru. Takový už život je. Nechyběla turbulentní zápletka, vzteklé odkopávání všech těch klacků pod nohama, které museli ti dva z cesty odstraňovat, aby spolu vůbec mohli být.
Vztahy s tchány a rodiči působily mladým spíše nervové zhroucení. Do toho komunistický režim, jenž když vás chytí do svých spárů, už se z nich nedá vyvléknout. Nepřejícnost osudu, na druhé straně odhodlání se poprat s všemožnými překážkami ve jménu lásky k partnerovi i dětem, i ve jménu zachování cti, a vlastního sebeurčení tak, aby se za sebe nemusel nikdo v budoucnu stydět, to je oč v celém příběhu běží.
„Každej jednou prohraje. Dobrej chlap se pozná podle toho, že se po prohře dokáže zase zvednout na nohy.“ – citace z knihy, str. 207 –
Jenže každá rutina a neustálé řešení každodenních rodinných záležitostí přináší do dříve dokonalého vztahu nešťastné zatížení. O všednosti se tvrdí, že je zabijákem dlouhodobých partnerských vztahů. Je pak na obou partnerech se s nepříjemnými situacemi vypořádat. Vyvstává zde otázka, zda stačí toho druhého „jen“ milovat, nebo je nutné stanovit si i jiné priority. Je normální zmítat se mezi smutkem, pocitem osamění a zároveň tolik vytouženou harmonii?
Nástup demokracie v roce 89 Martin využil naplno. Začal, jako mnoho dalších nadšenců, podnikat. Je jasné, že to ani v nejmenším neznamenalo úlevu pro rodinné pohodlí, spíše naopak.
Myslet si, že společné roky strávené bok po boku jednoho a téhož člověka nás naučí vztahové problémy lépe řešit, je chyba. Pokud dva nemohou najít společnou řeč, neumí respektovat touhy druhého a ubíjí ho svými neustálými uštěpačnými poznámkami, často tyto svazky končí odloučením. Nemluvit o problémech je jednodušší než se odhodlat k upřímnosti. Jenže tato cesta od sebe dva zamilované lidi jen vzdaluje. Jaký postoj k vršícím se problémům zaujmeme, to už záleží jen na našich rozhodnutích. Bohužel někdy volíme kroky, které extrémně pošramotí naše svědomí, a nejinak je tomu i v případě Jany a Martina. Zvládnou svízele ustát?
V příběhu bylo všechno opět vyšperkováno do posledního puntíku. Nechyběla tomu romance, napětí, ale i humor. A navíc je to příběh z běžného života, ve kterém se čtenář určitě najde. Minimálně starší ročníky určitě.
Na závěr si čtenář uvědomí, jak křehké vztahy jsou a jak vzácná je každá společně strávená chvíle s našimi milovanými. Jasně, sem tam nám dokonce i oni pořádně brnkají na nervy, jenže stačí vteřina a my už je nikdy nemusíme spatřit. Málokomu se poštěstí dostat od života druhou šanci...
Autor: Denisa Šimíčková
