Začít hrát
 
  • Zákaznická linka 597 490 490

Recenze: Sudety

archiv revue
Až úvod povídkového souboru Sudety Ztracený ráj mě hlouběji přiměl přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby nedošlo k rozvratům, které přinesla první a druhá světová válka a dění před ní a po ní – v pohraničí by stále pospolu žili obyvatelé, kteří by byli rozmanití jazykem, původem, tradicemi a co je hlavní, bydleli by vedle sebe víceméně v pokoji. Některé části pohraničí mají pro některé z nás a i pro mě neobvyklé kouzlo. Mohou být vyhaslé, pozapomenuté, klidné, protkané tajemstvím, krutostí, ale také neskonalými přírodními úkazy. Zkrátka vábí. A zároveň i po desítkách let od bezpráví, které se tam dělo a které je v těch krajinách promořené až do kořenů, vzbuzují bolest.

Sudety si možná spíše spojíme s drásavou barvou. Ale antologie Sudety Ztracený ráj je kompletně vyvedena v modré barvě – ať už stránky oddělující kapitoly, písmo i ilustrace. Tato modrá barva navozuje uklidnění. Ilustrace tady má svůj obrovský význam, a to i díky tomu, že ji má na svědomí známý český ilustrátor Jaromír99.
 

Za touto knihou je vidět velký kus práce, kterou nezbývá než ocenit. Co se týče vizuální stránky: ilustrace jsem již zmiňovala. Dále to je třeba papír, který je kvalitní, a nerozpadne se vám pod rukama, jak to u některých dnešních výtisků bývá.
 

Každý z autorů si vybral tu oblast pohraničí, k níž má blízko - např. Petra Klabouchová se zaměřila na Šumavu, Jaroslav Rudiš na severní Čechy, Petra Dvořáková na Znojmo atd. Je to zajímavé i z toho pohledu, jak pohraniční oblasti vnímají různí autoři. A pozor, nenechte se mýlit, tak jako já – do čtení jsem šla automaticky s tím, že se budu pohybovat v období druhé světové války a těsně po ní. Ale kdepak. 
 

Povídkové soubory přinášejí rozmanitost. Většinu autorů, kteří přispěli do tohoto souboru, znám. Znám jejich styl, kterého se drží i tady, a je příjemné jít do něčeho, co už máte jako čtenář ověřené, a třeba se i utvrdit v tom, že ten daný autor používá zrovna tyhle prvky, které jsou pro něj typické. Na druhou stranu jsem se díky této sbírce seznámila s pro mě dosud neznámými autory (David Jan Žák, Michal Vrba) a jejich tvorba mě zaujala o to víc – jejich povídky se zařadily k nejlepším. I tato pestrost patří mezi přednosti celého souboru.

Recenzentka Radka

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Sudety

5.0 1
od 349
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Pražská čtvrt Severní Pfalz je stejně fiktivní jako doba, ve které se příběh odehrává. Městem se prohnali Němci, poté Sověti a nyní je toto industriální místo čistokrevnou diktaturou. Vládne tu totalitní režim, místní živoří a všichni do jednoho se bojí Veřejné bezpečnosti. V jednom dni se ztratí mladá dívka a dojde ke dvěma brutálním vraždám. Staré legendy ožívají a směr vyšetřování ovlivňují fantazie vyšetřovatelů.
Robert Małecki (*1977, Łódź) je jedním z nejvýraznějších současných polských autorů píšících detektivní romány a thrillery. Vystudoval politologii, filozofii a psychologii managementu na univerzitách v Bydhošti a Toruni, a dlouhá léta působil jako novinář, redaktor i úředník. Ke spisovatelské dráze se dostal přes workshopy tvůrčího psaní a od roku 2016 se psaní věnuje na plný úvazek. Je autorem několika úspěšných sérií, mj. o novináři Marku Benerovi, komisaři Bernardu Grossovi a dvojici vyšetřovatelů z Akt X – Marii Hermanové a Olgierdu Borewiczovi. Jeho knihy pravidelně získávají ocenění čtenářů i odborné kritiky – mimo jiné dvakrát prestižní literární ocenění Nagroda Wielkiego Kalibru a opakovaně titul Kniha roku na portálu Lubimyczytać.pl. Inspiraci čerpá také od Harlana Cobena či Petera Maye. Robert Małecki žije a tvoří v Toruni a patří mezi nejčtenější autory současné polské krimi literatury.
V pondělí 3. listopadu jsme přivítali v ostravském Domě knihy slovenskou moderátorku Jasminu Alagič, která zde představila svou knihu Pošli to dál.