Člověk může s někým strávit celý život, a nikdy zcela nepochopí hloubku jeho trápení.“ – citace z knihy, str. 129 –
Jak samotný název knihy napovídá, Lea, hlavní protagonistka příběhu, bere spravedlnost do vlastních rukou a s nikým se nemaže. Je to prototyp drsné „bad girl“, které prostě musíte fandit, ač je to naprosto asociální ženská, postrádající jakýkoli cit. Nicméně, kdyby se nechávala strhávat emocemi tak jako obyčejný smrtelník, nebyla by schopna konat to, co dělá – nejen oko za oko a zub za zub, ale muka za muka. Co víc, utrpení, které Lea bestiálním sériovým vrahům působí, jí přináší uspokojení.
Brutální vražda, nebo řekněme spíše jednoznačná řezničina, jež však byla spáchána na lidské zrůdě, která se dříve dopustila neodpustitelných hříchů a dosud ji jen štěstěna hrála do not, se objevila v hledáčku agenta z jednotky behaviorální analýzy FBI Liama. Ten, spolu se svým kolegou Tonym, s kterým mimochodem tvoří skvělé vyšetřovatelské duo, na vlastní kůži zjišťuje, že hranice mezi hrdiny a monstry je až nepředstavitelně teňoulinká. Stačí málo a titěrný vlásek se přetrhne! Jenže jaké to pak bude mít následky?
Empatický Liam pachateli přijde na kloub, avšak láme si hlavu, jak k celému případu přistupovat. Jak se zachovat v případě, že spravedlnosti bylo učiněno zadost tam, kde justice a orgány činné v trestním řízení selhaly, avšak jejím vykonáním byl spáchán další zločin? Co je v tomto případě dobré a co zlé? Lze takového člověka vůbec spravedlivě odsoudit? Kdy se řídit zákonem a společenskými normami a kdy morálními zásadami? A co si počít se zjištěním, že pachatelem ohavného zločinu je oblíbená a ve světě uznávaná pianistka? Navíc žena, která se Liamovi tak nějak postupně zarývá pod kůži?
„Zákon nemá vždy pravdu. Ani lidé nemají vždy pravdu.“ – citace z knihy, str. 177 –
Postavy v příběhu mi byly vesměs sympatické a je až překvapivé, že se v takové ohromné změti brutalit našly dokonce i vtipné scénky. Za mne se to četlo samo, děj plynul jako po másle.
Když se nad příběhem zamyslíme, tak je jasné, že jde spíše o takovou povedenou pohádku pro otrlé dospělé, ale hlavní myšlenka je skvostná. Kvituji rovněž vhled do Leina dětství, který nám poodhalí skutečnosti, jež vedly k jejímu současnému zformování v ženu, jež trpí silnou alexitymii, tedy neschopnosti cítit jakékoli emoce, avšak chladnokrevně zavraždit a rozporcovat lidské tělo jí problém nečiní.
Ukončení příběhu bylo nečekané a fascinující a svým způsobem mi udělalo asi největší možnou radost. Jen je tedy nutné pokračování…
Autor: Denisa Šimíčková
