Jako první se představuje Banjo. Kluk, který zažil s rodiči mnoho špatného a zanechalo mu to hluboké šrámy na duši. Možná byste ho na první pohled odsoudili jako rváče, vulgárního výrostka, který neumí komunikovat s lidmi, stahuje se do sebe a zlobí se na celý svět. Pravda je však mnohem složitější. Banjo je kvůli svému dětství hodně zraněný a dospívá. Nejtěžší období, kdy i běžní teenageři hledají sami sebe, se pro něj stává ještě obtížnějším. Tíží ho, co se stalo Finleymu, jeho blízkému kamarádovi, a stejně tak je pro něj těžké vyrovnat se s novým životem. Opět je u neznámých pěstounů, nastoupil na jinou školu a všechno je opět nové. Už se ani nesnaží k někomu něco pocítit, protože se obává zklamání a vlastně ani neví, jak na to. Čeká ho těžká cesta, protože po něm chtějí, aby se choval jako normální kluk a zapadl mezi ostatní. Jenže Banjo nemůže zapadnout, není jako jeho vrstevníci a chybí mu podstatné aspekty života, které ostatní měli možnost získat jako děti.
Finlay má lépe našlápnuto. Alespoň se to u stydlivého a osamělého kluka zdá, jenže je bez peněz a přestože získal stipendium na vybranou školu, musí šetřit. A to na všem. Je pro něj priorita udělat školu, během studia si najít práci a rozhodně se s nikým nezaplétat. Jenže když narazí na lidi, kteří si ho pro jeho skromnost a srdečnou povahu oblíbí, začne panikařit... Jeho život je nekončící smyčka osamění, práce a starání se o druhé, zatímco na sebe by nejraději zapomněl.
Dějová linie je prakticky jednoduchá. Dvě smutné životní osy, které se navzájem rozdělily, ačkoliv patří k sobě. Banjo se sžívá se školou - nachází vyžití, které mu přináší úlevu od jeho neudržitelného vzteku a zoufalství. Získává větší povědomí o sobě, ale zažívá i první přátelství a lásku. Nečekané přijetí, i když tomu pořádně nevěří a nechápe. Finlay je oproti tomu neustále v jednom kole a jeho strach je takřka hmatatelný. Bojí se lidem důvěřovat, protože už kdysi ho někdo, kdo jej měl milovat a opatrovat, opustil bez vysvětlení. Co když se to stane znovu? Jejich životy postupně spějí do doby, která je pro ně nejtěžší. Ten bod zlomu pocítíte dokonce sami. Jako by se během čtení kniha kolem vás obalila a předala vám veškeré emoce a rozpačité touhy hlavních hrdinů.
Mezi tématy si určitě najdete své oblíbené, ať už se bude jednat o milostnou zápletku, typickou pro dospívající. Nebo o coming out v rámci LGBTQ, těžkosti studia, péče o seniory, Crohnova choroba, abstinenční příznaky, pěstounská péče i stísněný pobyt v dětském domově a mnoho dalšího.
Hodně výrazná a hodnotná je psychologie, zejména charaktery hlavních postav. Banjo vám představuje utrpení, které ho provází životem proto, co zažil jako dítě. Jeho linka více vypovídá o minulosti a sociálním zázemí z pozice rodičů i státu. Finlayho linka zas představuje více náhled na to, jaký je nyní a méně na minulost. Poznáváme spíš aktuální životní situace, se kterými se potýká. Vedlejší postavy jsou víceméně kladné, lehce účelově se všichni přizpůsobují a přijímají, co Banjo a Finlay provádí nebo nabízí.
Kniha je velmi surová a plná emocí. Před poslední čtvrtinou je přichystaný velký zlom, skutečně výrazný a vy vnímáte, kam všechno směřuje. Překvapením je, že autorka zvolní v komornějším podání a spíše se rozhodne pro zcela odlišnou vlnu. I když stále bují emoce, už v jiném směru. Můžete mít pocit, že závěr měl být vlastně úplně jiný, ale jako by autorka chtěla hrdinům i čtenářům dopřát zcela jiný zážitek. S ohledem na linii a zrychlené poslední dění je konec méně uvěřitelný, byť rozhodně zaujme.
Kluci z Glasgow je velmi emotivní čtení, které vás ohromí svou autenticitou a smělostí. Jaderný příběh si získá náročné i nenáročné, ale pozor... nejspíš ve vás vyvolá natolik silné pocity, že ani jedno oko nezůstane suché. I přesto (nebo právě proto) ve vás publikace vyvolá nezapomenutelný zážitek.Byla to jízda. Banjo i Finlay mi byli hodně blízcí a sympatičtí. Trochu mě mrzelo, že vedlejší postavy vyznívaly někdy až šablonovitě a dávaly více šancí, než ve skutečném životě. Tohle a závěr za mě bylo účelovější a méně uvěřitelné. Ale jinak? Opravdu působivé. Zejména Banjo byl perfektně zobrazen se vším všudy. Jsem plná emocí ještě nyní, bylo tam několik okamžiků, které jsem prožívala bez dechu. Z knihy mi bylo teskno a hřejivě zároveň. Mě osobně nejvíce mrzel závěr, který nebyl uvěřitelný a vlastně podkopal předešlé emotivní dění, jako by to všechno byla jen pohádka.
Autor: Chensie Ips
