S mladinkou Salamou se vydáváme do válkou zpustošeného syrského města Homsu. Brutalita války je doprovázena hladem, žízní, nedostatečnými hygienickými podmínkami, chybějícím základním lékařským vybavením, nedostatkem léků i samotných lékařů. To vše vede zemi k totální zkáze. Z rodiny už Salamě zbývá pouze těhotná švagrová a současně nejlepší kamarádka Layla. Layla ví, že musí z válečné zóny co nejrychleji zmizet, ale Salama působící jako dobrovolnice v nemocnici, pociťuje vůči místním obyvatelům hlubokou povinnost jim pomoci. Zároveň si však uvědomuje tíhu slibu, který dala svému bratrovi, že se o Laylu postará za každou cenu… V pouhých osmnácti letech se tak Salama ocitá mezi mlýnskými kameny svého svědomí. Bojuje s vlastním přesvědčením a vnitřním démonem v podobě imaginárního Khawfa. Stává se pomyslným provazem, který je tažený do dvou protichůdných směrů, jehož okraje se začínají třepit. Je jen otázkou času, který konec povolí dřív.
V průběhu vyprávění Salama v myšlenkách vzpomíná na léta minulá, která trávila bez zbytečných starostí studiem toho, co milovala a v čem spatřovala svou zářnou budoucnost. Vrací se k prožitým rodinným sešlostem a milým dialogům, které vedla s rodiči, starším bratrem a přáteli. To vše je nenávratně pryč. Přišla o vše, dá se říci, jediným mávnutím zpropadeného proutku. Tím nás nutí se zamyslet nad naší vlastní existencí, co vše kolem nás bereme jako každodenní samozřejmost, čeho si vážíme, nebo spíše nevážíme, a o co vše můžeme přijít během jednoho mrknutí oka.
„I v těch nejmenších, nejprostších věcech je život. Už chápu, proč to tak je. Svoboda nikdy nebyla zadarmo. Platí se za ni krví. Víc, než jsme kdy pokládali za nezbytné.“ – citace z knihy, str. 241 –
Jediným světlým bodem v rozpadajícím se světě kolem dokola představuje pro Salamu myšlenka na nový život, který roste v těle švagrové a sbližování s osudovým mužem Kenanem. Čerstvá zamilovanost nepřenáší jen hory, ale boří i krvelačné revoluce. Ruku v ruce spolu snáší nepřízeň osudu a každým činem dokazují, že s vírou a láskou jde čelit naprosto nepředstavitelným mukám. Autorčin styl vyprávění je nesmírně empatický a procítěný, neobsahuje žádný zbytečný patos, který by příběh akorát narušoval. Věřím, že lví podíl na tom má i skvělý překlad Radovana Baroše.
Na závěr musím říci, že ačkoliv je román určen pro děti a mládež, obsahuje místy naprosto zdrcující popisy hrůz, které citlivějším povahám nemusí dělat úplně dobře. Proto je více než vhodná úvodní vsuvka o drastických scénách, které jsou v knize dozajista patrné. Proto mne také zaráží, že se jedná o román určený pro čtenáře od 13 let. Za tento literární počin získala autorka kanadské ocenění v soutěži Amy Mathers Teen Book Award, kterým se oceňují talentovaní mladí kanadští spisovatelé za skvělá díla určená především pro mládež.
Autor: Denisa Šimíčková
